Prolog

Báseň na téma svého projektu jsem složit nedokázala, spolehla jsem se na pomoc přítele, kterého zároveň zneužívám jako hlavní zdroj informací o divadle. V tomto příspěvku jen přeposílám cizí práci.

Univerzální prolog, divadelní ekvivalent hymny. Mělo by jím začínat každé představení hrané v tomto divadle. Pronáší ho Hostitel dnešního dne, člověk prosycený esencí divadla. Je tu jen a jen pro diváky, což ale neznamená poníženou úslužnost nebo podlézavost. Naopak.

HOSTITEL DNEŠNÍHO DNE

Klaním se

jak páteř svolí
odvykla si křivostí

celý zářím
ne však v roli

mně radost vešla do kostí

a rozproudila moji krev

tak neptejte se na úsměv

ten zrádný lesk

tu masku hany

sluhu s mravem kurtizány

který je tak snadno vzít

a komu libo nalepit

vítám vás

nic víc v tom není

už brzy začne představení

co stejně jak já

kdo vás hostí

chce spoléhat se v upřímnosti

a stranou skládat všechno lživé

chce opomíjet podbízivé

byť tak ze své tváře asi

odloupne i kousek krásy

vaše oči prosím aby

nehledaly oslnění

vždyť ten kdo do Slunce hledí

uzří jen svou slepotu

vaše uši prosím aby

nehledaly ohlušení

vždyť co jiného v nich zbude

nežli prázdné pištění

vaše srdce ať jdou blíž

vaše mysli – spějte výš

jen žádný strach

tady mohou

zde v divadle pod oblohou

Řekl, co chtěl, odchází. Představení může začít.

Šimon Peták