Prolog

Báseň na téma svého projektu jsem složit nedokázala, spolehla jsem se na pomoc přítele, kterého zároveň zneužívám jako hlavní zdroj informací o divadle. V tomto příspěvku jen přeposílám cizí práci.

Univerzální prolog, divadelní ekvivalent hymny. Mělo by jím začínat každé představení hrané v tomto divadle. Pronáší ho Hostitel dnešního dne, člověk prosycený esencí divadla. Je tu jen a jen pro diváky, což ale neznamená poníženou úslužnost nebo podlézavost. Naopak.

HOSTITEL DNEŠNÍHO DNE

Klaním se

jak páteř svolí
odvykla si křivostí

celý zářím
ne však v roli

mně radost vešla do kostí

a rozproudila moji krev

tak neptejte se na úsměv

ten zrádný lesk

tu masku hany

sluhu s mravem kurtizány

který je tak snadno vzít

a komu libo nalepit

vítám vás

nic víc v tom není

už brzy začne představení

co stejně jak já

kdo vás hostí

chce spoléhat se v upřímnosti

a stranou skládat všechno lživé

chce opomíjet podbízivé

byť tak ze své tváře asi

odloupne i kousek krásy

vaše oči prosím aby

nehledaly oslnění

vždyť ten kdo do Slunce hledí

uzří jen svou slepotu

vaše uši prosím aby

nehledaly ohlušení

vždyť co jiného v nich zbude

nežli prázdné pištění

vaše srdce ať jdou blíž

vaše mysli – spějte výš

jen žádný strach

tady mohou

zde v divadle pod oblohou

Řekl, co chtěl, odchází. Představení může začít.

Šimon Peták

Typ divadla, pro který by měla sloužit navržená scéna

Snažila jsem se najít odpověď, jakou podobu může mít divadelní představení, není-li omezenou historicky danou podobou klasické divadelní budovy. Co skutečně potřebuje divadlo k životu a co je jen nános našich kulturních zvyklostí. Cílem je osekat zbytečné obslužné prostory a dostat seznam prostor/funkcí, které jsou opravdu nezbytné.

 Náseleduje spíše povrchní nástřel různých  performence/představení/show, které se snaží plně využít přítomnosti diváka.

Jako nezbytná součást prostoru se jeví místo vyhrazené účinkujícím a divákům (pokud možno co nejjednoduší, aby vizuálně nerušilo dojem z představení, navíc aby bylo variabilní a dalo se přizpůsobit dle počtu diváků/účinkujícíc atd.. ). Dále pak záchody, umývárky, nejspíš i sprcha. Nezbytný je uzamykatelný prostor šatny a uzamykatelný prostor malého skladu - jako dočasný depozit věcí pro reprízující představení (vytváření stálého fundusu mobiliáře nevázaného na konrétní dílo považuji za nežádoucí.).

Jaok nejideálnější předobraz prostoru jeviště-hlediště se mi stále jeví antické divadlo. Kruhové sezení je rovnostářské, nedělá mezi oběma stranami žádné bariéry, je zde jasná spojitost s okolním terénem, což považuji u prostoru Štvanice za důležité. Jednoduchá geomterie dává prostoru dojem monumentalilty aniž by musel nějak výrazněji narušovat krajinu a být s ní v kontrastu.

Představuji si, že obslužné prostory se schovají pod stupńovité prostory hlediště, pohledově se uplatní jen onen "amfiteátr".

Nový semestr, nové zadání

Ostrov Umění - Štvanice

 

Zatím jako mě nejbližší téma se jeví letní divadelní scéna. Mělo by se jednat o objekt splňující dvě funkce. Za prvé by měl být prostorem pro samotnou divadelní tvorbu (tak trochu alterantivní protipól klasických Pražských divadel), za druhé by měl splňovat požadavky na místo setkání pro jednotlivé umělce na ostrově (společenská místnost pod širým nebem). 

 

Nemělo by se jednat o klasické divadlo, inspiraci vidím spíš v antickém Řecku - objekt divadla jako prvek v krajině respektující morfologii okolí, sloužící nejen jako místo kultury, ale i jiných důležitých setkání komunity. Hlavní roli by měl mít otevřený prostor, snad i s nějakou jednoduchou možností přestavby.

 

Objekt by měl odrážet případná představení se zde odehrávající. Přímá a jednoduchá cesta, vzájemná interakce. Hlavní inspiraci vidím v pouličním umění, improvizaci, comedii dell'art, nebo "nový cirkus" . Divák jako součást (a možná i hybatel děje), divadelník jako součást (a hybatel) prostoru divadla.


 

 
  První nápad na materiál bylo dřevo, dále pak využití nějakého modulu - část stvaby by měla být přestavitelná, je třeba zohlednit i váhu jednotlivých komponentů. Zároveń komfort pro sezení je u dřeva asi největší. Jako zajímavá myšlenka mi přijdou dřevěné palety - znovupoužití tohoto materiálu může být zajímavé z hlediska ekologicjých i ekonomických přínosů.