Se změnou plánů od zcela venkovní scény k objektu s krytým jevištěm
a klasičtějším tvarem i zázemím přišla i potřeba prozkoumat trochu více klasická divadla místo starověkých amfiteátrů. Využila jsem Brněnské vstřícnosti a strávila víkend pobíháním, přeměřováním a focením místních scén, zázemí apod..
Buranteatr
Přestavené nahrávací studium v jakémsi stadionu/superkulturáku. Hlediště a jeviště není definováno, na každé představení se staví znovu a trochu jinak. Světelná technika a lávky jsou zavěšeny nad celým prostorem.
Zázemí v podstatě není. Šatnu tvoří stolky se zrcadly v chodbě, která volně přetéká do skladu umístěného kolem schodů a pod schody z této šatny. Z chodby/šatny vedou dveře na sociálky a schodiště nahoru do kotelny. Kotelna rovněž funguje jako skladiště a díky pohovce v rohu asi i jako kuřárna a zašívárna.
Fakt, že divadlo s kapacitou pro 250 diváků má místo šatny chodbu širokou cca dva metry a kotelnu místo skladu, přijde divná jen mně. Všichni berou jako samozřejmé, že důležitý je sál, kde se hraje, pak bar u šatny, neb tvoří důležitou část příjmů a ten zbytek se vyřeší sám. Šatna není nic víc než místo se zrcadlem, kde necháte věci, kafe si dáte u baru s diváky a jinak jste prostě na scéně, protože o to tu jde.
Do uskladňovacích prostor se vejde jedno, max dvě představení, zbytek se řeší externím skladem ve Zbrojovce. Ale bylo mi vysvětleno, že velikost divadelního skladu je úplně jedno, čím větší je, tím víc se scénograf rozšoupne. Skutečné rozměry skladu se do konečného počtu uskladnitelných představení nepromítnou - sklad je vždy malý, ať je velký jak chce.
Podobná filozofie zřejmě panuje i ohledně financování. Jediným člověkem, který má alespoň minimální šanci se v divadle uživit je technik. Herci hrají alespoń tady v podstatě zadarmo, nebo za částku, která se tomu limitně blíží. Při navýšení rozpočtu by se to údajně příliš nezměnilo, akorát by se pořídily dražší kostýmy, kulisy apod.
Zajímavá věc společná všem divadlům - všude číhá nějaké piáno a minimálně na jedno kdosi zrovna hraje bez ohledu na denní dobu.
Divadlo Krajiny
Pidi divadelní sál za hospodou Krajiny. Minimální hlediště bez elevace, jeviště jako blackbox bez postranních šál. Je zajímavé, jak černá stěna prostor opticky odřízne a zmenší, na rozdíl od sametové textilie. A jako bonus krásné amatérské představení Learovaná.
Je zde otevřený pohled do krovu nad jevištěm, nad hledištěm je vestavěna kabina pro technika, zatím bohužel bez schodiště či jiného přístupu. Před a po představení je osvětlovači a zvukaři v jedné osobě přistaven žebřík..
